Evaluace

Tento článek je o vyhodnocení obecně. O pojmu ze socio-psychologie pojednává článek Evaluace (psychologie).

Evaluace (z fr. évaluer, vyhodnotit), hodnocení, je systematické posouzení kvality a hodnoty, popř. významu určitého objektu. Obvykle se vztahuje k tzv. programové evaluaci jako sociálněvědní aktivitě zaměřené na sběr, analýzu, interpretaci, syntézu a sdělování informací o činnosti a efektivitě veřejných politik a programů.[1] Evaluace však může mít také povahu evaluačního výzkumu, který je více orientovaný na samotný proces evaluace (je pro něj objektem studia), založený na teorii, často bývá iniciován samotným badatelem a může obsahovat cíle s hodnoceným programem nesouvisející.

Evaluaci se zakládá na důkladném sběru informací a na jejich odborném zpracování s cílem získat spolehlivé podklady pro případná rozhodnutí. Tato užitečná zpětná vazba může mít v různé fázi politiky nebo programu různou podobu. V době, kdy vyvstane potřeba určitý problém řešit, poskytuje evaluace informace pro počáteční uvažování o možnostech řešení a přispívá tak k výběru a formulaci konkrétního programu. Tato plánovací (také preformativní) fáze je označovaná jako ex-ante evaluace a jejím účelem je popsat problém, analyzovat potřeby a jejich naplňování, posoudit logiku plánované intervence a podmínky implementace programu (jeho proveditelnost).

V průběhu implementace zvoleného programu poskytuje evaluace informace o jeho organizaci a fungování (monitoring) a posléze také o prvotních výsledcích a efektech. Tato procesní (formativní) fáze je obvykle označována jako mid-term evaluace a získané informace o vnitřních procesech, využití zdrojů, zapojení cílových skupin apod. umožňují reagovat na případné problémy programu ještě v jeho průběhu a provádět průběžné korekce.

A konečně může mít užitečná zpětná vazba podobu informace o střednědobých až dlouhodobých výsledcích a efektech programu, často již po skončení financování hodnoceného programu (udržitelnost). Tyto informace lze také kombinovat například s informacemi o nákladech vynaložených na daný program. V této fázi hovoříme o ex-post evaluaci, jejímž účelem může být nejenom prosté srovnání dosažených výsledků s cíli programu. Žádoucí je také posouzení všech efektů (zamýšlených i nezamýšlených) v jejich úplnosti, tj. zda negativní efekty programu nepřevážily ty pozitivní.[2]

Evaluace poskytuje především vhled do programu, který je nezbytným základem pro jeho pro racionální management a plánování a zároveň předpokladem pro další naplnění dalších funkcí evaluace. Těmi jsou kontrola programu (právní, politická, ekonomická, správní), zajištění legitimity programu a rozvoj programu. Protože evaluace obvykle souvisí s připravovaným nebo očekávaným rozhodováním, musí čelit různým, často protichůdným tlakům a dílčím, skupinovým zájmům. Zároveň je zde nebezpečí zneužití domněle objektivních informací k prosazení těchto zájmů. V tomto smyslu mohou zaujaté a tedy nepravdivé evaluace sloužit jako zástěrka pro politická rozhodnutí.

  1. ROSSI, Peter, H.; LIPSEY, Mark, W.; FREEMAN, Howard, E. Evaluation: A Systematic Approach. Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 2004. Dostupné online. ISBN 9780761908944. 
  2. NEKOLA, M. (2013). Východiska evaluace veřejných politik a programů. In F. OCHRANA a kol., Hodnocení efektivnosti veřejných výdajových programů (pp. 13–22). Praha: Wolters Kluwer.

Developed by StudentB